Jak řádně podat oznámení

Jedná se o dříve neuveřejněný text.

Text nám přišel 12. 06. 2021

Autor textu: Anonymní praporčík, šermíř, střelec a historický nadšenec
(redaktoři webu autora znají, nepřál si být uveden)

Jak řádně podat oznámení

Jelikož se domnívám, že prevence je užitečnější nežli neustálé besedování a že důležitá je skutková podstata činu nikoliv poloodborné publikace, kdy svoboda nemá být podřizována kontrole výborů a tlaku úzké skupiny lidí směrem k ostatním, pokusím se udělat praktičtější věc a to pomoci při případném oznámení touto pouhou myšlenkou sepsanou zde v tomto krátkém artiklu.

Nejprve bych rád uvedl, že základem je řádné oznámení. Bez kroků učiněných poškozeným/obětí jakéhokoliv protiprávního jednání se nedá řádně vést šetření v žádné věci, kdy součinnost oznamovatele/poškozeného je naprosto zásadní. S ohledem na tuto skutečnost je dle mého osobního názoru vhodné směřovat úsilí k výše uvedené prevenci a to tak, že je zapotřebí poskytnout poškozeným, obětem nebo případně potenciální oběti včas dostatečné informace, jak postupovat a jaké jsou její reálné možnosti. Dle mé zkušenosti jsou oběti domácího násilí a jiného druhu násilí velice plaché, zakřiklé, snaží se potlačovat problém v sobě, stydí se, nebo se dokonce bojí o věci diskutovat s někým dalším, neboť se jedná často o velice silný, negativní citový i fyzický prožitek. Důležité je jít s problémem ven, je jedno kde, důležité je hlavně v čas. Tento krok je naprosto zásadní a žádný psaný manuál nebo aktivistická organizace nemůže za někoho druhého tento krok udělat. Jak jsem již pravil, v jakémkoliv šetření je zásadní spolupráce poškozeného.

Osobně mám nejlepší zkušenosti s Bílým kruhem bezpečí. Tato organizace nabízí odbornou i psychologickou pomoc, případně materiální pomoc a jejich centrála se nalézá v každém větším městě. Je možné také využít jejich infolinku, kontakt je obecně dostupný na internetu komukoliv. Většina lidí je z celkem jasných příčin stresována z policejního prostředí a nejprve pomůže, když získají odvahu jiným způsobem, než se odhodlají učinit ten krok. Oznámení může učinit kdokoliv na jakémkoliv útvaru policie, ale bez součinnosti poškozeného k ničemu nemůže prakticky dojít. Nemohu nikomu poskytnout radu jak překonat tento strach, blok či stud. Na to neexistuje univerzální rada. Považoval jsem však za důležité uvést na samotný začátek tuto skutečnost. Věc by se primárně měla řešit tam, kde je to smysluplné, ne přenášet řešení enormního problému na společenskou úroveň, která k tomu není kompetentní.

Začneme tedy s praktickou částí mé poznámky k celé věci.

1. Ne každé protiprávní jednání je trestný čin, ale každé protiprávní jednání má svou klasifikaci a následek.

Co chci výše uvedenou větou říci? V současnosti má i policie a spousta kolegů problémy s naprosto přehnaným, účelovým druhem oznámení „A hlavně jim řekni, že se moc bojíš! Trochu si to přibarvi, klidně řekni, že to byla xyz oni to budou pak muset řešit!“ … Skutečnost, že něco okamžitě není klasifikováno jako jasný trestný čin, neznamená, že za takové protiprávní jednání nehrozí žádná sankce nebo, že se tomu příslušný orgán nebude věnovat. Tato klasifikace není závislá na vůli policisty ani na ostrosti jazyka něčího právního zástupce či přesvědčivosti podání oznámení. Orgány činné v trestním řízení mají zákonnou povinnost jednat a celou věc prověřit. Aby bylo vůbec možné zahájit úkony trestního řízení, nebo řízení o přestupku, je nutné potvrdit, že k nějaké věci skutečně došlo. Záměrně přehnané oznámení může totiž mít přesně opačný účinek a vyvolat neúměrné množství rozporů, zpochybnit důvěryhodnost informací a tak podobně. Bohužel, přesně tento dojem má většina oznamovatelů. Uvedu příklad:

Upravená paní, věk cca 35 let, naprosto luxusně oděná, upravený obličej, četné ozdoby, se dostaví na oddělení policie, že jde hlásit týrání ze strany manžela. Lékařská prohlídka je však negativní, nic není přivolaným lékařem zjištěno, žena nemá žádné markanty, dáma odmítá odborné lékařské vyšetření a z její výpovědi nakonec vyplyne, že se jedná o psychické týrání. Není schopna však uvést přesná fakta, detaily, které by šlo potvrdit. Ze šetření v místě, v okolí, výslechu známých. Z celé věci nakonec vyplyne, že se jedná o pár v rozvodovém řízení, dáma 35, muž 70 let, sporem je dům, ze kterého se muž odmítá vystěhovat, neboť jej postavil, paní se cítí být jeho přítomností obtěžována, dochází k běžným denním hádkám, které vyústí občas vzájemnými ústrky, u muže spíše fyzického rázu, ze strany ženy pak k provokacím a vulgaritám. Řešení občanskoprávních sporů a vztahových obtíží nepatří do kompetence policie a k potížím dochází hlavně proto, že dva lidé nejsou schopni se domluvit. Paní je výsledkem iritována, podává si stížnost, neb se cítí poškozená tím, že dle jejího názoru je týrána, se stížností neuspěje. Ve věci je shledán přestupek např. na straně jejího muže, ale dojde ke ztrátě drahocenného času naprosto zcestně nasměrovaným šetřením, které má nakonec stejný výsledek, jako kdyby se žena rozhodla věc nenafukovat v domnění, že snad pomalé soukolí státního aparátu bude fungovat rychleji. Oproti tomu jinou situací, daleko obtížnější je, když se oběť násilí, a vzhledem k tématu se teď budeme bavit o sexuálním násilí a stalkingu, rozhodne stáhnout souhlas s trestním stíháním svého manžela-partnera-druha. Bohužel bez tohoto souhlasu nemůže ani policie, ani státní zástupce cokoliv ve věci dělat. Dle mé dosavadní zkušenosti je to nejčastější problém s obětmi. Násilník většinou poškozenou uchlácholí, využije svůj psychický vliv na oběť, kdy tyto bývají v důsledku dlouhodobého trápení velice poddajné vůči agresorovi a poškozená pak nejen, že nedá souhlas, ale nechce vypovídat, v další výpovědi svá předchozí tvrzení naprosto zdevalvuje a tak dále. Ukazuji tyto naprosto diametrálně odlišné problémy z jistého důvodu.

A)

I když ve věci nebude shledán trestný čin, i když se ve věci dle skutkové podstaty nebude jednat o výtržnost se sexuálním podtextem, sexuální násilí, týrání, stalking, neznamená to, že věc nebude klasifikována jako jiné protiprávní jednání, například dle zákona o přestupcích. Není proto od věci připomenout, že oznámení není bezpředmětné. Většina lidí má pocit, že to nemá cenu tím pádem. Není to pravda. I když věc bude řešit přestupková komise a né soud a verdiktem nepadne rovnou odnětí svobody, opakované finanční sankce mají rovněž donucovací charakter. A jde-li o oznámení vůči extrémně problémové osobě, mají tyto oznámení rovněž informativní charakter. Když například policie vyjíždí, nebo řeší 6x fyzické napadení, nebo sexuálně obtížné chování a to během 6 měsíců, kdy stejná osoba se jednostranně dopouští opakovaného protiprávního chování vůči osobě jiné, která je proti takovým výpadům bezbranná, samo o sobě to slouží jako relevantní základ pro definování skutkové podstaty mnohem závažnějšího rázu, neb všechny tyto události jsou náležitě dokumentovány, místními úřady posuzovány. Proto když se jako poškozená osoba ocitnete v situaci, kdy Vás půl roku či déle obtěžuje muž či žena a to i přes váš vyslovený a zjevný nesouhlas sexuálními návrhy a tak podobně, nebojte se věc nahlásit. I kdyby byl nejprve pachatel řešen za pouhý přestupek, či byl v celé věci shledán nakonec úplně jiný protiprávný čin. V případě, že má takový pachatel na háku skutečnost, že je dokola sankcionován, ačkoliv přestupky dle právního řádu ČR nemají kumulativní charakter, toto konání slouží orgánům činným v trestním řízení a orgánům státní správy jako důkaz společenské škodlivosti dané osoby a lze pak postupovat dalšími způsoby. V opačném případě se také může stát, že Váš spor bude vyhodnocen jako spor v rovině občansko-právní, pak máte možnost se bránit podáním podnětu k občanskému soudu, kdy náklady většinou hradí poražená strana. I zde můžete žádat nápravu pro Vás škodlivého stavu. Bohužel, faktem je, že takovýto proces je zdlouhavý a finální verdikt, ať už v případě trestní věci či občansko-právního sporu, trvá. Problémem je i nedostatečná míra sankcí ukotvená v zákonech ČR vůči sexuálním útočníkům. Tresty jsou příliš nízké, tomu odpovídají i náležité právní kvalifikace a já se často setkal s případy, že pachatel poměrně spekulativního znásilnění byl ještě celý rok na svobodě, než nastal nástup do výkonu trestu. Ačkoliv je to politování hodná realita, rád bych upozornil, že je zároveň možné vznést návrh na předběžné opatření soudu v takovém případě, a následný zákaz styku, jehož porušení má povahu spáchání trestného činu. Případné oběti často netuší, jaké jsou jejich další možnosti. Zde hraje Bílý kruh bezpečí klíčovou roli co do poskytování informací a poskytování asistence.

B)

Oběť potřebuje pozornost a podporu blízkých a lidí kolem. Spíše než utvoření výborů, kontrolních orgánů, dle mého názoru neúčelných nároků na pořadatele a samozvaných soudních tribunálů, je důležité být všímaví k okolí a svým blízkým. Stále platí otřepaná fráze, že právo je minimem morálky. Metody, které historicky selhávají již od tribunálů francouzské revoluce, nikdy nemohou nahradit osobní ohleduplnost člověka vůči člověku. Pokud tedy postřehnete, že z kamarádky, kamaráda „leze něco jako z chlupaté deky“, že vykazuje znaky nějakého osobního problému a neví jak o něm začít mluvit, většinou zprostředkovaně přes něco jiného, neboť je pro něj obtížné se vyjádřit, je nutné takovou oběť vyslechnout a dodat jí spíš odvahu a odhodlání chtít věc řešit sám-sama. Vrhnout se na ni hned s ostrou radou a jasným plánem může být někdy i kontraproduktivní. Nejsem psycholog, nerad bych zabředával do úvah, ke kterým nemám mandát ani schopnost. To, co se však snažím říci, je to, že oběti často ztrácí vůli pokračovat, nebo nemají vůbec vůli učinit ten zásadní krok a do toho boje jít, protože jsou odrazovány mnoha faktory. Strachem, studem, rezignací, pocitem marnosti, bezúčelnosti. Je důležité se tady zaměřit dle mého názoru spíše na konkrétní osobu s problémem, než na univerzální plošné řešení ve stylu Chytré horákyně.

Je nutné případné oběti podpořit hlavně po psychické stránce, nabídnout jim pomoc i jinou, než slovní. Klíčové je často oddělit poškozenou od zdroje problému. Je-li agresorem přítel, partner, tak ji ubytovat někde jinde, pomoci jí nalézt práci či ubytování jinde, protože než bude věc rozsouzena, bude to trvat. V případě, že se jedná o potkávání osoby jinde, na akci a tak podobně, je celá situace poněkud složitější. Nikdo nemá pravomoc zakazovat lidem někam chodit, nebo je omezovat v pohybu. Ty doby jsou naštěstí dávno pryč a snad to tak zůstane. Bohužel, ani největšímu narkomanovi nelze zakázat chodit po chodníku před školkou a stejně tak nelze případnému obtěžovateli zakázat chodit kamkoliv jinam. Bývá to nejproblematičtější část vztahu oběť-pachatel u čehokoliv, tím spíše u aktu sexuálního násilí. Tohle je prostě tak nějak neřešitelné, pokud nebudeme zabředat do metod diktatury. Bohužel i někteří z nás po třeba 5 letech zase na ulici potkávají pachatele, co jim vykradl byt a své si už odseděl. Vymazat se nedá. Co je ale možné je to, že když se prokáže, že nějaká osoba byla pravomocně uznaná vinou, ta osoba samotná si rozmyslí další opakované akce, a nebo, jelikož je většina akcí soukromého rázu, mají pak organizátoři v ruce pádný argument, na základě kterého potom mohou rozhodnout o nevpuštění takové osoby na akci a tím je problém vyřešen. Ale dle mého skromného názoru by se tak mělo dít až po nějakém dokázání viny. A toto není závislé na nějakém amatérském celku, výboru, či organizaci. Mandát k tomuto by měl být jen a pouze v rukou příslušného orgánu, ne lidového soudu.

2. Nenechte se odradit nepřátelskostí prostředí, do kterého vstoupíte při oznámení.

Paradoxně nyní, k 30. 5. 2021 médii proběhla stížnost tohoto druhu, kdy oznamovatel, poškozený a zároveň také pachatel a agresor opětovně fňukal nad „nevhodností a hrubostí“ dotazování se policie na konkrétní skutečnosti a okamžitě se snažil to pasovat na jistou formu diskriminace. Je důležité si na úvod říci, do jakého prostředí vstoupíte a proč se tím nenechat odradit a nepropadat panice, vzteku či deprivaci.

A)

Začněme takovým klasickým klišé, všude a vždy můžete narazit na skutečnost, že 1 z 10 lidí na jakémkoliv místě, ať je to fabrika či policie, bude prostě debil. Tak to prostě je. Nemělo by to tak být nikde, je to tak ale všude. Buď proto, že je prostě vážně debil, nebo si s ním prostě nějak přirozeně nesednete. To je něco s čím musíme všichni žít a nějak pracovat. I úplný debil má ale své pracovní povinnosti a musí je splnit. Možná je neplní kvalitně, ale nikdy na té věci nedělá sám a vždy ho někdo kontroluje, takže se to vždy někam posune. Alespoň do doby, dokud opět politická ideologie nezačne řídit vše kolem nás.

B)

Dále vstupujete do prostředí, kde pořád slouží lidské bytosti. Byť jsou policisté vybíráni na základě psychického stavu, většinou odolnější charaktery a prochází výcviky a školeními, pořád jsou to jenom lidé. Lidé, kteří mají své osobní problémy, kteří mají už v daný den něco za sebou, nebo v životě už toho na ně bylo trochu víc. Třeba chvíli před vámi viděli něco fakt hnusného, právě se umyli od krve (jednou jsem se nemohl umýt od 19:00 do 4:30 a bylo to dost zvláštní a celkem to ovlivní ne jen pohyby člověka, když je celej vyválenej v krvi, vážně se toho chce kolikrát zbavit hned, jak to půjde a dává tomu velkou prioritu). Nebo přijdete k naprosto zatíženému dozorčímu, který řeší už 3 věci najednou, z nichž jedna je např. rozbodání partnera dvěma noži na steak + starost co s tím batoletem na místě činu, když matka jede v poutech na psychiatrii a manžel už toho moc nesvede. Nebo prostě už má za sebou 6. ohledání vloupání a nejraději by si vyškrábal oči. Zkrátka je toho hodně na člověka, což sice není Váš problém a zajímat Vás to nemusí, ale reálně to je prostě faktor, který, byť se Vám nelíbí, je všude kolem Vás. Nejsme stroje. A stroje stejně určitou práci dělat nemohou. Představa, že vše nahradíme technokraticky, je vcelku směšná. Zpět k tématu. Prostě je nutné si případnou nepřátelskou atmosféru zkusit nebrat. Ten člověk to vůbec nemusí myslet vůči Vám zle, ale je těžké vytěžovat v čekárně oznamovatele, když se Vám feťák v absťáku houpe na mřížích a vy navíc zodpovídáte za jeho zdraví. Obrňte se tedy proti případné zátěži, zde je například vhodný doprovod kamarádky, či kamaráda, někoho, kdo Vás psychicky podpoří a dodá vám pocit jistoty.

C)

Nebude to prostě příjemné. Nemá to být příjemné. Je nutné dozvědět se fakta, detaily, pravdu, jednotlivé náležitosti. Připravte se, že bude nutné Vám klást nepříjemné otázky, které vás budou frustrovat, vyvolají spoustu hrozných pocitů. Váš osobní názor může být na metody výslechu jakýkoliv, nehraje to ale roli. Policie má nějakou hrubou normu, jak výslech vést, tu musí dodržet a je nutné se dozvědět klíčové věci. Někomu to jde lépe, někomu hůře, někdo je jako psycholog, někdo mluví jako robot. Klíčový zde není pocit, ale obsažení a získání informací. Pokud se Vám podaří zachovat klid, nekličkovat ve výpovědi tam a zpět, mluvit souvisle a srozumitelně, celá věc mívá hladší průběh. Nemusíte se bát, na policejní stanici se Vám nic nestane, případně Vám pude přivolána odborná pomoc a metodik, pokud se při výslechu zhroutíte, ačkoliv to může znít zvláštně, v danou chvíli se nemáte čeho bát.

Prostě pokud dojde na výslech, zkuste se na té policejní stanici odosobnit. Jde čistě jen o fakta, detaily, postřehy. Většina lidí má často pocit, že to musí být jak před soudem v USA, kde je nutné zahrát scénu na porotu a podle toho očekávat výsledek. Naštěstí toto kontinentální Evropu netrápí, ne v takové míře. Spíše než na snahu vybarvit co nejlépe svůj pocit a zdůraznit jak moc jste ublížení, se zaměřte hlavně na fakta, pokud možno uvádějte holou pravdu. Policie musí posuzovat věci chladně, strojově, nic z toho stejně nehraje roli. Jako lidé s Vámi budou soucítit, ale nemůžou Vám pomoci více v závislosti na míře ublíženosti, byť by třeba někdy opravdu chtěli. Je to místo, vojensky řízený a organizovaný útvar, kde osobní pocity musí stranou, byť je všichni máme a projevovat se budou na obou stranách. Na výsledku šetření ale nic prakticky měnit nemůžou. Musí být provedeno podle jasně daných metod, ať je oznamovatel či policista sebevětší machr nebo idiot.

3. Připravte se, nejednejte afektovaně a bez rozmyslu.

Je mi nad slunce jasnější, že věta výše zní hrozně moudře, ale prakticky je to mnohem složitější a toto se jeví jako nehorázný kec. Nicméně pokud se nedej Bože, třeba stanete obětí znásilnění, pamatujte, že usvědčují fakta. Nehledě na to, jak se v danou chvíli cítíte poskvrněná, chcete ten incident potlačit, toho úchyla ze sebe smýt (a jak říkám já to chápu, asi je to strašný) zkuste se navzájem podpořit, uvědomit o skutečnosti, že se na Vašem těle nalézají důležité důkazy, genetické stopy, na základě kterých je pachatel celkem jasně usvědčen. Opravdu zde je rychlost klíčová a to z několika důvodů. Jednak tento druh stop podléhá zkáze, škrábance, modřiny apod. se zhojí, duše ale někdy vůbec. Klíčová je Vaše vlastní vůle a odhodlání v danou chvíli. Bohužel, často se ženy svěří až po roce či déle. Cenné důkazy, které by vedly k nápravě, jsou nenávratně pryč. Zejména, pokud jde o akt beze svědků. A u znásilnění to je častá skutečnost. Stejně tak nejednejte v afektu. Byť Vás například nevyžádané úchylné zprávy rozčílí, tím, že si pachatele hned zablokujete a smažete, ztratíte i případný důkazní materiál. Bohužel věci nefungují tak, jako v kriminálních pořadech. Nerad bych zabíhal do detailů, ale i policisté mají omezené počty např. analýz, o které k nějaké věci smějí požádat, protože ta zkoumání jsou drahá a náš stát bohatstvím zrovna nehýří. Proto jsem již dříve zmínil, že není dobré lhát, záměrně zveličovat a tak podobně. Ne jen, že se tím sami můžete dopustit trestného činu, nebo přestupku, ale také vyplýtváte čas a prostředky, kterých bohužel není mnoho. Jelikož je poškozená osoba většinou v šoku, je dobré mít podporu v okolí, blízkých či rodině. Opět zopakuji, že tato prevence, informování, je důležitější, než všechny metodické příručky co kdy kdo vymyslí, i kdyby v nich dosáhl kosmických sfér při tvorbě pojmů a definic.

Pokud se bojíte, nebo nechcete věc hlásit ihned policii, nebo věc není tak závažná jako regulérní znásilnění, i tak zvažte klidně a s rozumem všechny okolnosti, byť se můžete cítit rozhořčení nad nevhodným návrhem či blábolem. V danou chvíli to nemusí být více nežli blábol. Pokud to tak není, pak je řešení možné a záleží na důkazních prostředcích, svědectví, které musí být hodnotné, ne účelové či nedej bože smyšlené, takové svědectví se stejně nepotvrdí bez důkazů. A pokud se na Vás přeci jen někdo fyzicky dejme tomu sápal, znaky na Vašem těle jsou důkaz a čas hraje roli. Hraje roli i proto, že při včasném jednání například pachatel z místa neodejde daleko.

Závěr

To je v kostce vše, co bych mohl doporučit a co si osobně myslím, že je důležitější, nežli utváření bezpředmětných, zcestných a nemoudře pojatých iniciativ. Děkuji všem za přečtení i tak dost dlouhého textu, ne každému se musí líbit, nebo s ním musí souhlasit. Je to jen názor, ale názor někoho, kdo v daném ohledu má pracovní zkušenosti déle než 5 let. Snad to někomu pomůže, budu doufat, že ano, neboť tyto věci jsou něco, co mě osobně většinou zásadně pomůže při objasňování trestné činnosti, nebo přehlednému a jasnému kvalifikování činu, který pak mohu rychle předat kriminální policii, přestupkové komisi nebo státnímu zastupitelství.

S přáním poklidného žití

Anonymní praporčík, šermíř, střelec a historický nadšenec


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.